Že je druhý porod snazší? No jak pro koho…

Všichni mi říkali, že druhý porod bude snazší, lepší, jiný. Jiný opravdu byl, značně rychlejší, nicméně že by byl vyloženě snazší se zrovna říci nedá. Přestože jsem věrně dodržovala všechny fígle od maliníku po aniball, když se Vám dítě zasekne v porodních cestách, pomůže Vám snad jen pár tažných volů. Ty však v lékárně seženete jen stěží.

 

 

Když mi začala odtékat plodová voda, bylo mi jasný, že končí legrace a že mě čekaj větší trable než jsou jedny promáčený kalhoty. Zavolala jsem ségře do Ostravy, ať sebou hodí, protože měla být mým doprovodem u porodu. Pan Tajemný si to rád nechá ujít, vůbec se mu nedivím, taky bych se tomu vyhnula, kdyby to šlo 🙂

 

Tady je nám ještě do smíchu!

 

Byl zrovna úplněk, vlci vili na měsíc a já s nima. Vyzvedli jsme ségru na nádru a vyrazili do porodnice. Tam byl nález na 2-3cm, doktorka měla radost: „Z toho něco bude!“ Přijali mě na porodní sál. Hned jsem začala smlouvat o epidurál, protože fígle s tím, že je nejdřív moc brzo a pak najednou zase příliš pozdě, dobře znám. Moc se jim do toho nechtělo a snažili se mi to vymluvit, nicméně nakonec jsem spatřila anděla v podobě místní anestezioložky, která mi vpravila katétr do zad. Přestože epidurál ještě nestačil účinkovat, už teď jsem měla úsměv na rtech, protože to bylo moje první velké vítězství! Netrvalo dlouho a bolesti se začaly zmírňovat. U hlavy mi bzučel dávkovač anestetika a ségra mě držela za ruku při každý kontrakci.

 

Ségra to stihla!

 

Nejspíš jako trest mě ale nechali ležet hodinu a půl na monitoru a to na boku, takže jsem si úplně přeležela levou nohu a nemohla s ní pořádně hýbat. Když pak přišla sestrička, řekla ať si dojdu na wc, že mě pak zkontroluje, cesta to byla víc než dobrodružná. Především pak pro mojí ségru, která mě vzhledem k invaliditě mé levé nohy na ten záchod doslova nesla. Čůrat jsem nemohla, jelikož jak se ukázalo o pár minut později, byla již hlavička v porodních cestách a sestřička s překvapením konstatovala: „Vždyť Vy už rodíte!“

 

Selfíčko na porodním sále nesmí chybět 🙂

 

No hurá! Tak jo, jdeme na to. Začal sportovní maraton v tlačení. Doktorka byla od rány, ale přesně to jsem asi potřebovala. Hecovala mě. Přestože jsem měla pocit, že vytlačím snad i vnitřnosti, ona pořád opakovala, že je to málo…dcerunka se stále vracela zpátky, takže asi po půl hodině byla tam, kde na začátku. Začínala jsem být fakt zoufalá. Tajně jsem doufala, že mi provedou Kristellerovu expresi (přestože vím, že se to nemá), ale místo toho mi sestřička jen lehce šáhla na bříško. Uf. Zaslechla jsem větu, že příště už to bude na kleště. Upřímně, v tom okamžiku mi bylo úplně jedno, jak se dostane ven, hlavně ať už přestane okupovat mojí „svatyni“, jak by to nazvala Samantha ze Sexu ve městě, i když ta, na rozdíl ode mě, měla rozum a nerodila ani jednou 🙂

 

 

Sebrala jsem poslední síly a šup, byla venku. Celá tahle vypuzovací fáze trvala asi hodinu a půl. Ségra i já jsme byly úplně vyřízený. Následoval bonding, o který jsem s první dcerou přišla a náležitě si ho vychutnala. Přestože byl úplněk, narodila se mi dcera a ne vlkodlak, ačkoliv sklony k divokému způsobu života lze pozorovat již od samého počátku její existence. Ségra mi pak řekla, že pro ni, byl tenhle porod horší a já můžu jenom konstatovat, že oba byly v podstatě dost hrozný. Jednoznačně lepší však byl druhý porod pro pana Tajemnýho, protože čekat na výsledek jen 9 hodin oproti 28, je přece jenom rozdíl, že jo?

 

O tom jak probíhal první porod se dočtete zde:
http://www.pihatamama.cz/ostatni/bezbolestny-porod-a-poporodni-heavymetal/

 

 

No a teď malé srovnání Podolí vs. Hořovice:

Podolí
– epidurál dostane pouze přibližně 10% rodiček – informace pochází z důvěrného a ověřeného zdroje
– horší vybavení porodního boxu, je tu snad jen radio, kojící polštář a porodní židlička
– horší pokoje na šestinedělí, staré polohovací postele
– horší strava, lepší pouze za příplatek
– sociální zařízení společné na patře
+ laktační poradkyně
+ rehabilitační sestra
• pupík se nechává, aby odpadnul sám
• dudlík je zde sprosté slovo
• stará klasická váha jako na zeleninu
• jedno balení vložek na celou dobu pobytu

Hořovice
• porodní sál vybaven masážní vanou, žíněnkou, balónem, porodní židličkou, žebřinami, tv, ledničkou, koutkem pro doprovod
• ošetřující box pro dítě přímo na porodním sále
• luxusní pokoje na šestinedělí s vlastním soc. zařízením
• lepší strava
• pupík se seřezává
• dudlík je vítán
• max. dvoulůžkové pokoje
• digitální váha pro miminko
• neomezený počet vložek na den

Ať už se rozhodnete rodit kdekoliv, za mě jednoznačně vítězí Hořovice. Personál je v obou porodnicích na výborné úrovni. Jediné větší plus, které hovoří pro Podolí je přítomnost laktační poradkyně, celkově se zde podpoře kojení věnují více, nicméně větší pohodlí a pocit pohody zažijete rozhodně v Hořovicích. Sympatické také je, že se dítě začíná vážit před kojením a po kojení až druhý nebo třetí den, takže se maminka hned na začátku nestresuje, že nemá mléko. V Podolí vážíte hned, aneb ideální příležitost pro rozjetí poporodního blues.